O slovech

Článek používá jistou hru se slovy k připomenutí již zapomenutých nezapomenutelných událostí. Vychází z toho, že každé slovo má svůj smysl. Skupina smysluplných slov ale může vytvořit nesmysl. Příklad? Právo národů na sebeurčení. 

Každé slovo má svůj smysl. Skupina smysluplných slov ale může vytvořit nesmysl. Příklad? Právo národů na sebeurčení. To je ale přeci úžasná pravda. Každý národ by měl mít právo určit si svou budoucnost, rozhodnout jak budou jeho lidé žít! Toto právo prosazoval americký prezident Woodrow Wilson jako součást svých Čtrnácti bodů  při jednáních o Versailleské smlouvě. Je to skvělé právo, vždyť na jeho základě vzniklo Československo, které si prosadil Československý národ. Pozor. To je národ ze dvou národů? A to ještě pánové Masaryk a Beneš zapomněli na téměř tři a půl milionů Němců, kteří žili na území Československa. Třeba proto, že Slováci měli svého Štefánika a Němcům chyběl Henlein? No a ti Němci se přihlásili o „naše“ právo národů na sebeurčení a bylo vymalováno. Ta pravda už nebyla tak úžasná.

            Nebo slovo DOHODA. Někdy se na něčem dohodnou dva, nebo čtyři, jindy čtyři ale pátý o tom neví… Pamatujete tenkrát v Mnichově? Osobně už jen málokdo. To se čtyři chlapíci dohodli, že pátému seberou kus území a tím zachrání mír. Nepovedlo se. Vydělal na tom ten největší grázl z nich a ostatní mu pak vyčítali, že porušil dohodu, když si zabral zbytek a začal válčit. Ale on nic neporušil, protože se k ničemu takovému nezavázal. Špatně to ti chlapíci dohodli.

            A co slovo UPRCHLÍK, flüchtig, fugitif, refugee, kaçak, romling? Normální uprchlík prchá. Na běžnou otázku: “Kam prcháte?“ dostanete od uprchlíka odpověď: “ Do bezpečí!“ Tedy ne odpověď dnes běžnou u běženců, Flüchtlinge, réfugiés, refugees, mülteciler, flyktninger: „Do Německa (Norska, Anglie, tam kde je nejvíc peněz)!“ Jak je zřejmé, v některých zemích není uprchlík totéž co běženec.

            A je tu ještě jedno slovo, dnes velice módní až nadužívané. Je to slovo JAKOBY. S tímhle slovem si dokázal dokonale pohrát Miroslav Horníček ve svých úžasných Dobře utajených houslích. My ale dnes tohle slovo slyšíme denně tisíckrát, z rozhlasu, z televize, na ulici, v kavárně … jakoby těm řečníkům došla slovní zásoba, měli-li kdy nějakou. Ale nadužívají ho přece i lidé se špičkovým vzděláním, jak se tomu dnes říká. Tak jestli oni nežijí v tom dalším slově ve VIRTUÁLNÍM světě, někdy také ve virtuální realitě, co není realitou?

            Tak mne napadá … jestli nakonec nejsou virtuální jen ti uprchlíci, kteří nám jakoby obsazují Evropu. Přeci není možné, aby dnešní reprezentace Evropy se špičkovým vzděláním byla ještě hloupější, než ta v r. 1938!