Univerzitní nemocnice

Od r. 1990 se s malými přestávkami stále mluví o nutnosti přeměnit fakultní nemocnice na nemocnice univerzitní. Připraveno bylo několik návrhů a nyní se nám ministerstvo zdravotnictví snaží vnutit další. 

Je ten zákon nezbytný a dobře připravený, nebo se jedná o předvolební trik sociální demokracie a jejího ročního ministra?

Jaký je současný stav? V ČR je nyní asi 191 nemocnic s asi 60 tisíci lůžky. Z toho je 9 fakultních nemocnic, které nabízejí asi 13 tisíc lůžek. Tolik pro představu v jakých relacích se pohybujeme.

Fakultní nemocnice jsou zřizovány Ministerstvem zdravotnictví ČR. Jejich odborná pracoviště – kliniky a klinická oddělení jsou výukovými základnami lékařských a farmaceutických fakult. Přednostové těchto pracovišť jsou podřízeni jak děkanovi lékařské fakulty, tak i řediteli nemocnice. Na klinikách se tak pohybují zaměstnanci nemocnice a zaměstnanci lékařské fakulty. Pro to aby „školští“ pracovníci vůbec mohli „sáhnout“ na pacienta potřebují mít úvazek nejen na fakultě (zpravidla 1,00), ale i v nemocnici. Většinou to bývá úvazek o velikosti 0,200 až 0,300 úvazku. V praxi to znamená, že (ačkoliv se to příliš nevyužívá), že ředitel nemocnice má nad zaměstnanci fakulty větší moc než děkan, neboť s nimi může bez větších průtahů ukončit jejich vedlejší pracovní poměr u nemocnice, čímž se stanou i pro fakultu zbyteční. Toto může být jeden z důvodů, proč budou chtít univerzitní nemocnici zaměstnanci fakult. Ale je možné, že některým bude vadit ztráta nadúvazku, neboť pro velkou část lékařů jsou peníze velmi důležité.

Jiným problémem, možná vážnějším, je výrazné snížení produktivity práce ve fakultních nemocnicích, způsobené nezbytností učit mediky při jejich klinické praxi, což prodlužuje dobu vyšetření nebo ošetření, zvyšuje tak náklady a v neposlední řadě obtěžuje pacienta. Je sice pravda, že pacient má právo přítomnost mediků při své léčbě odmítnout, ale upřímně – kolik pacientů si takto dovolí naštvat svého ošetřujícího lékaře nebo dokonce pana přednostu.

S tím souvisí jeden paradox, který zde přežívá z dob socialismu, kdy se fakulta nijak nepodílela na nákladech nemocnice, neboť vše bylo všech a zároveň nikoho, nebyly zdravotní pojišťovny a všechny platby šly ze státního rozpočtu. Tím paradoxem je téměř nulový podíl lékařských fakult na nákladech nemocnice, i když náklady jsou vysoké. Počínaje pronájmem prostor, praní služebního prádla přes další služby až na platby za zvýšené náklady související s výukou studentů, se kterými se dnes vůbec nepočítá.

A to nám nabízí další problém – vlastnictví nemocnic. Sociální demokraté stále vytahují strašáka, že by někdo mohl fakultní nemocnice privatizovat. Neumím si představit, že by nějaký podnikatel vážně uvažoval o zakoupení např. Fakultní nemocnice v Motole. Její reálná cena by byla tak obrovská, že by provozování zdravotnických služeb muselo být ztrátové a těžko by získal na oněch 2 189 lůžek dostatek platících pacientů. Důležité je každopádně odstátnění fakultních nemocnic, ale privatizace není jedinou formou odstátnění. Velmi logickou formou by byla akciová společnost, i když opět levé straně politického spektra při slovech „akciová společnost“ naskakují pupínky. Proč ale ne? Stát by mohl být jedním z minoritních akcionářů, dalším samozřejmě univerzita, územní orgány, zdravotní pojišťovny etc. Vlastníci by měli své zástupce ve správní i dozorčí radě. V opravdové dozorčí radě a ne v pokusu o DR, který jsem zažil, kdy členem DR byl hudební virtuóz nebo významná vědkyně z úplně jiného, nesouvisejícího oboru. Rada by jmenovala ředitele, schvalovala jmenování členů vedení, roční plány i uzávěrky, prostě jednala by tak, jak jedná řádný hospodář. Ať totiž chceme či nechceme, pokud se ve zdravotnictví platí mzdy penězi, budovy se stavějí a drahé vybavení se pořizuje za peníze a za peníze jsou i léky, pak se nemůžeme tvářit, že ve zdravotnictví se o peníze nejedná. Současný návrh snad předpokládá, že Rada univerzitní nemocnice bude sedmičlenná a sestávající ze tří zástupců Ministerstva zdravotnictví, jednoho zástupce Ministerstva financí, dvou zástupců spolupracující univerzity a jednoho zvoleného zástupce zaměstnanců. Zdá se tedy, že nový zákon, pokud projde schvalovacím martýriem bude opět paskvil, který do činnosti fakultních (univerzitních) nemocnic vnese pouze zmatek a problémy nevyřeší.