Kde budeme brát energii?

Včera státy EU schválily ekologická opatření, která mají pomoci zdravému životu (zřejmě nejen) v Evropě. Jsou opravdu rozumná? Vlastně jediná možná energie bude v brzké době energie elektrická.

Ideálem pravděpodobně je již nadále elektrickou energii nevyrábět, ale pouze sbírat. Tedy sbírat energii z vodních toků, ze slunce a větru. U větrných elektráren dochází k přeměně kinetické energie na energii elektrickou. Touto přeměnou nutně dochází ke snížení kinetické energie větru v dané oblasti, což se nutně projeví ve zpomalení pohybu vzdušné masy a s tím spojenými, a ne vždy příznivými meteorologickými jevy. Podle Bentzova pravidla je maximální účinnost 59 %! Rozhodně nejde o zanedbatelné hodnoty. Pouze v loňském roce byly ve světě zprovozněny větrné elektrárny s 99,2 GW instalovaného výkonu! U nás se provozují elektrárny s výkonem od 0,5 do 3,0 MW. Jedna větrná elektrárna o výkonu 2,0 MW vyrobí za rok v průměru 4 430 MWh, což představuje roční spotřebu 1 625 domácností. V ČR se v roce 2015 vyrobilo kolem 500 GWh. I tak se na produkci elektřiny podílely pouhými 0,55 %. Rozhodně málo na zachránění české ekonomiky ale dost na změnu klimatických poměrů.

Poněkud jiná je situace u slunečních elektráren. Jejich zásadním problémem, který by je měl automaticky diskvalifikovat od většího využití, je nutnost záboru půdy, které je v Evropě již dnes málo a pokud bude pokračovat příliv obyvatel z jiných kontinentů a oblastí bude jí ještě méně. Uvažovat lze o jejím využití na obytných domech, na střechách továren, nákupních center apod. To však situaci nevyřeší. Největší solární elektrárna u nás je nedaleko Ralska v okrese Česká lípa. Má instalovaný výkon 55 MW a zabírá plochu 29 ha, což je rozloha asi 6,5 Václavských náměstí. To znamená výkon necelých 1,9 MW na hektar. Druhým obrovským problémem je krátká a velice proměnlivá doba slunečního svitu u nás. V průměru se jedná o 1500 hodin ročně, ovšem v zimních měsících nepřesáhne 40 hodin měsíčně. Rozvoj sluneční energie u nás zajistily nesmyslně vysoké dotace. I když dnes cena panelů a dalších potřebných komponentů klesá, jedná se o dost neefektivní způsob získávání energie. Její nepravidelnost brání v efektivním využití. I u sluneční energie se musíme obávat dopadu na životní prostředí. Tato odebraná energie musí nutně někde chybět.

Je zde ještě jedna možnost, tentokrát výrobní. Je to energie jaderná, ale i když by všechny problémy vyřešila, není politický zájem jít touto cestou a zřejmě ještě nějakou dobu nebude.

Pokud tedy v komisích EU zasedají opravdoví ekologové (jsou-li vůbec jací), tak jim (i moha politikům) chybí schopnost celkového pohledu na naši matičku zemi. Návrhy, které zatím předkládají zdravému životu na zemi příliš nepřinášejí.